Křičel verše z koránu, když vlastní ženu brutálně bil

Německá policie zatkla prominentního islámského duchovního, který brutálně bil svoji manželku. Ta je nyní v nemocnici s vykloubeným ramenem, zlomeným nosem a četnými řeznými ranami. Imám byl na veřejnosti znám svými výklady o mírumilovnosti islámu.

Na podlaze leží žena. Ponížená, zraněná. Těžko říct, co bolí víc - jestli vykloubené rameno, řezné rány, zlomený nos nebo šrámy na duši. Právě se jí dostalo lekce z koránu. Byla manželem poučena, jaké postavení v islámu zaujímá žena. Snaží se utírat slzy, ale jen si víc rozmazává krev po obličeji. V ruce má telefon a sbírá odvahu volat o pomoc.

Když policie vtrhla do domu prominentního islámského duchovního (imáma), na nic se neptala. Snažil se jim ve dveřích zablokovat cestu, ale policisté ho jen odstrčili ve dveřích a vběhli dovnitř. Šlo jim o jediné: zachránit jeho ženu.
Imám pak putoval do vězení, jeho manželka do nemocnice. Oběma byla přidělena policejní ochrana: Ženu hlídají policisté, on má ve vězení zvláštní ochranu před útoky rasistů nebo radikálních muslimů, proti kterým brojil. Je totiž umírněný muslim.
Část německé veřejnosti ta zpráva šokovala, většinu ale ne. Islám už je v Německu "doma" a jen vražd ze cti se stanou ročně desítky. Zdá se tedy, že tento případ bez mrtvol nemůže otrlé Němce zajímat, opak je ale pravdou. Útočníkem nebyl jen tak někdo. Čtyřicetiletý Šejk Abu Adam je imámem mešity "Darul Quran" v Mnichově. A veřejnosti není neznámý. Německé vládě radí v otázkách náboženského dialogu a na veřejnosti káže o nenásilí v islámu. Nedávno si potřepal rukou s německou ministryní spravedlnosti Sabine Leutheusser Schnarrenberger na konferenci "Setkání s evropským islámem", kde měl přednášku a vrchol cynismu: Týden před brutálním napadením vlastní ženy měl přednášku na mnichovské Katolické univerzitě s názvem "Islám se distancuje od násilí".

Během bití jí kázal verše z koránu
Když slámský duchovní surově mlátil svoji manželku, kázal jí přitom o islámu. Během bití na ni křičel verše z koránu. Víme i které verše, policie si je nenechala pro sebe:

"Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je!"

Bijte je ... Jedná se o verš 4:34 ze Svatého koránu, který upravuje postavení žen. Ten říká, že žena musí být muži poslušná. Pro její neposlušnost není třeba žádný důkaz. Stačí když se muž obává, že by mohla být neposlušná. Pak může zakročit. A Šejk Abu Adam se obával a zakročil. Navíc si našel "důvod". Jeho manželka, která mu porodila jedno z deseti jeho dětí, mu totiž řekla, že by chtěla žít jako ženy v Německu. A takovou rebélii islám netoleruje.

Existují lidé, kteří tvrdí, že to tak Mohammed v koránu nemyslel, že muslim má bít ženu jen lehce. Jenže korán mluví jasně: české slovo bít je vyjádřeno arabským "idreb", které znamená "udeřit, uhodit" a v koránu je zmiňováno dokonce v souvislosti se sekáním hlav (8:12) O nějakém plácnutí tedy nemůže být ani řeč.

Islámské právo šaría přímo hovoří o muslimkách, které mají modřiny zelenější než jejich šaty: "Aiša řekla, že přišla žena v zeleném šátku, a stěžovala si jí (Aiše), a ukázala jí zelené skvrny na kůži způsobené bitím. Bylo zvykem žen navzájem se podporovat, takže když přišel Aláhův prorok, Aiša řekla: “Neviděla jsem žádné ženy trpící tolik, jako věřící ženy. Podívej! Její kůže je zelenější než její šátek!” Islámské právo šaría, svazek č.7, kniha č. 72 s názvem "Oděv", kapitola 715.

Že výraz "idreb" znamená nejen fyzické násilí, ale i sekání hlav, by nám dosvědčila Američanka Ásíja Hasanová, kdyby ovšem měla čím. Kvůli pravidelnému bití se rozhodla, že podá žádost o rozvod. Poté jí loni v lednu vlastní manžel uřezal hlavu, přímo v budově americké islámské televizní stanice, kterou pan Hasan sám založil, aby "napravila negativní pohled Američanů na islám". A šířit "pozitivní světlo islámu " se mu zřejmě dařilo, neboť dva roky před tím převzal od americké islámské nadace CAIR zvláštní ocenění.

Nemusíme ale chodit do Ameriky, stačí k našim německým sousedům: Svoje by mohla vykládat Aylin Korkmazová, turecká muslimka žijící v Německu. Přežila vlastní vraždu, kterou ji každý den připomíná 240 stehů v obličeji. Třináct let vydržela bití, pak se rozhodla pro rozvod. Poškodila tak prý rodinnou čest, a tu je třeba očistit. Poslední co si pamatuje před hrůzným zážitkem, je jak její muž vchází do místnosti se dvěma noži v ruce. S těmi se jí pak pokusil oddělit hlavu od těla. "Dneska už jsou vraždy ze cti v Německu běžné" říká  Aylin, která o tom napsala knihu. Jak říká: není první ani poslední žena, která si podobný osud prožila. "Po útoku na mě zemřely další ženy. A skrze mě můžou mluvit i ty mrtvé."

Vraždy ze cti jako nedílná součást islámu
Může se stát, že vás bude uniformovaná absolventka "kurzu islámu na pláži" přesvědčovat, že vraždy ze cti nemají s islámem nic společného. To je ale jen úsměvná neznalost islámského práva šaría. Neznalost, nebo zaslepenost?

Vraždy ze cti a krevní mstu upravuje korán 2:178, 4:89, 9:5, 2:91, 47:4, 9:29, a referuje k ní také Islámské právo šaría- Kniha džihádu a výprav (Kitab Al-Jihad wa'l-Siyar) č.19, kapitola 4294, zásadní je ale "klasický manuál islámského práva" od Ahmad Ibn Naqib Al Misriho s názvem "Naděje putujícího"*, který prý je nedílnou součástí knihovničky každého správného muslima. Ten totiž specifikuje vynětí vražd ze cti z práva krevní msty a ustavuje je jako nástroj spravedlnosti. Pokud rozbory islámského práva šaría nejsou vaší parketou, usnadním vám práci: V roce 1991 vydala renomovaná islámská univerzita Al-Azhar potvrzení, že krevní msta a zabití z důvodu ochrany rodinné cti je v souladu s islámskou praxí a vírou ortodoxní sunnitské komunity.

Jasno v tom mají i samotní islámští duchovní. Podívejme se na záznam islámského kázání, odvysílaný katarskou televizí. Imám na něm rozebírá důvody proč bít ženy a rozděluje ženy do skupin podle toho, z jakého důvodu bití vyžadují.

odkazy:
Muslim imam who lectures on non-violence in Germany is arrested for beating up his wifeZakladatel americké islámské televize uřízl hlavu své ženě
VIDEO: Vraždy ze cti jsou v Německu celkem běžné (ROZHOVOR s Aylin Korkmazovou, která přežila vlastní smrt)
Bití žen je krásné (záznam pátečního kázání odvysílaný katarskou televizí)
Kliknutím na číslo kapitoly islámského zákoníku zmiňovaném v článku se otevře odkaz s plným zněním v anglickém jazyce

*dodatek (14.12.):
"Naděje putujícího" je dosud (a navždy) platný islámský zákoník z roku 1386. Do angličtiny byl přeložen v roce 1991 islámským expertem Nuh Ha Mim Kellerem a stal se prvním překladem standardního islámského práva, který byl certifikován islámskou univerzitou Al-Azhar jako zdroj současného islámského práva v anglicky hovořících zemích. Dr. Alan Godlas, profesor náboženství na University of Geogia označil anglické vydání za "pečlivě přeloženou rukověť řádně prováděného islámského práva šaría", která se dle něj stala "nezbytnou součástí knihovničky každého řádného muslima."
Mezi světským a islámským právem je zásadní rozdíl: zatímco u světského práva je často zákon nahrazován nebo novelizován a platné jsou obvykle ty nejnovější verze zákona, v islámském právu je tomu naopak: Za platné se považují zákony nejstarší (nejautentičtější, tj. časově datované co nejblíže období, ve kterém žil zakladatel islámu - Mohammed). Tyto texty nelze zpochybnit, nahradit ani upravit - toto by bylo pokládáno za rouhání, které je podle šaríi klasifikováno jako trestný čin trestaný smrtí. Není tedy relevantní, že tyto zákony jsou několik set let staré, o to víc jsou platné.